Cíl 15. míří na ochranu, obnovu a podporu života na Zemi a to jak rostlin, tak i těch nejmenších živočichů, jejichž důležitost si mnohdy ani neuvědomujeme. Vaším velkým koníčkem je hmyz, konkrétně včely.

Jaký je rozdíl mezi včelami v úlech např. na Petříně nebo na střeše Národního divadla a včelkami samotářkami?

Nejprve mi dovolte poupravit, že mým koníčkem jsou včely. Lepší by bylo říci, že se dlouhodobě zabývám pomoci zvířatům a přírodě vůbec kolem nás, čehož součástí jsou i včely, ale ne včely medonosné. Ty jsou sice úžasní opylovači, ale jejich komerční chov v úlech,
se vším co dnes obnáší, nelze nazvat přírodním. Mnohem více mě zajímají původní divoké druhy samotářských včel, které nežijí v rojích (odtud to jméno samotářské), ale poměrně skrytým, ale nesmírně užitečným životem. Málo se ví, že jich díky nám lidem a hospodaření v krajině ubývá a to jak početně, tak druhově. Ale i tak jsou jich stále desítky druhů od velikosti několika milimetrů po velikost čmeláka. A jsou to samozřejmě také výborní opylovači. Některé druhy se rozmnožují v dutinkách v zemi, jiné ve zdech, a další zase v trouchnivějícím dřevě nebo dutých stoncích rostlin.

Na rozdíl od včel medonosných nedávají nám lidem med a asi i proto jsou na okraji lidského zájmu, byť se to pomalu zlepšuje. Bohužel přílišné zaměření na chov včel medonosných, ať již
z komerčního zájmu na prodej medu, nebo s domněnkou, že další a další úly včel medonosných jsou ohromná pomoc přírodě, ubírají i z toho mála potravy, co si ostatní hmyz (třeba i čmeláci) může kolem nás ve městech najít. I to se velmi pravděpodobně projevuje na poklesu stavů původních divokých včel.

Proto bych mnohem raději, než často marketingové akce s instalací úlů včel medonosných na dalších a dalších místech, viděl omezení chemických postřiků a také výsadbu rostlin, které jsou pro hmyz atraktivní a to hlavně takových, které kvetou časně na jaře nebo i na podzim, kdy hmyz hlavně ve městech hladoví a je odkázán na zahrady a zahrádky, jejichž majitelé neztratili rozum a nepřetvořili své zahrady na království anglických trávníků a tújí, což je taková sterilní zelená poušť. Dobrým příkladem je třeba vrba jíva. Ta byla dříve k vidění na mnoha sídlištích a pak s označením plevel byla nahrazena v lepším případě jiným stromem, v horším a častějším jen trávníkem, aby sekací čety, které mají za úkol posekat důsledně každý kvítek, měly lehčí práci a nemusely svými sekačkami nic objíždět. Proto pokud opravdu chcete pomoci opylovačům, nezačněte chovat včely medonosné, ale sázejte rostliny, které opylovače uživí.

A k čemu je vlastně dobrý tento druh hmyzu ve velkém městě jako je Praha?

V přírodě vše souvisí se vším a mnoho souvislostí stále ještě neznáme, byť si říkáme páni tvorstva. I malé dítě ví, že opylovači opylují květy a bez nich bychom měli mnohem menší úrodu. Ale takové plody nejsou úrodou a potravou jen pro nás, ale i pro další a další tvorečky. A těmi se zase živí další zvířata. Pokud chceme i ve městech živou přírodu a ne sterilní anglické parky, kde se sice hezky korzuje, ale jinak je tam mrtvo, musíme se snažit, aby i ve městech to pro všechny ty tvorečky kolem nás bylo k žití. Jako příklad rád dávám komáry a netopýry. Je lepší komáry zničit insekticidem, nebo nalákat jejich přirozené predátory netopýry? Někteří lidé mi píší, že je v Praze málo ptáků a hledají viníky všude jinde než u sebe. Za malý počet ptáků ve městech, ale nemohou straky, na které se to rádo háže, ale nedostatek hnízdních úkrytů a tzv. starých doupných stromů a samozřejmě také nedostatek potravy. Keře jsme vymýtili a staré stromy vykáceli – důvod se vždy našel a sekací čety obstarávají zbytek. Mnoho ptáků má hmyz jako podstatnou část jídelníčku. Pokud není hmyz - nejsou ptáci. Tak jednoduché to je.

Žije se tu včelám samotářkám dobře, mají dostatek vody, zeleně a potravy ve městě nebo je tomu spíše naopak?

Už jsem to částečně odpověděl výše. Dostatek potravy najdou v přírodě přátelských zahradách, kde se nepoužívá chemie. Ve vyhledávání prostor pro své dutinky jsou velmi kreativní a mnohdy využívají i otvory v rámech plastových oken. Bohužel část lidí je schopno na tyto mírumilovné a užitečné tvorečky povolat deratizéry s postřikem. Jsem nadšen z trendu návratu květnatých luk do měst a ze zákazu používání pesticidů v nich. To je cesta, jak zachovat některé druhy hmyzu alespoň ve městech, když český venkov, díky velkozemědělství je plný chemie a postřiků.

A co mohu udělat já jako jednotlivec pro udržitelnější svět užitečného hmyzu? Má cenu třeba stavět tolik oblíbené hmyzí domečky nebo tím hmyzu moc nepomohu?

Každý z nás může udělat strašně moc na své zahradě, zahrádce, předzahrádce, ale i balkonu nebo okenním parapetu. Kus květnaté louky, výsadba rostlin atraktivních pro opylovače, nepoužívání pesticidů a další škodlivé chemie, instalace květnatých truhlíků, pítka s vodou pro letní měsíce a jako třešničku na dortu třeba i instalaci domečků pro hmyz, ale takových, které
opravdu pomáhají. Inspiraci můžete najít třeba: na osvětových webech včelky samotářky, život na zahradě a čmeláci.

Děkujeme za rozhovor.

Petr Dobrý je spolumajitel obchodu Zelená domácnost a často se o něm říká, že je praktický ekolog. To proto, že minimálně stejně času, který věnuje firmě, věnuje i osvětě na téma, jak jednoduše pomáhat přírodě kolem nás. Říká, že každá zahrada, zahrádka, balkon, okenní parapet i fasáda domu, může být takovou malou Noemovou archou pro zvířata a přírodu,
než svět kolem dostane rozum.

Ve světě je pouze 1/10 souše vhodná jako orná půda, na které můžeme pěstovat plodiny pro výrobu potravin a krmiva pro zvířata? A zároveň ročně kvůli erozi zmizí 24 miliard tun půdy. To je asi takové množství ornice, jako má celá Austrálie.